* uživatel

* heslo

K o n t a k t

Česká leasingová a finanční asociace

Těšnov 5
Praha 1
110 00

Tel: 284 685 675
Fax: 236 043 173

 clfa@clfa.cz

Člen Evropské federace leasingových asociací LEASEUROPE
Člen Evropské federace leasingových asociací LEASEUROPE

EU Federace pro factoring a komerční financování EUF
EU Federace pro factoring a komerční financování EUF

Evropská federace Eurofinas
Evropská federace Eurofinas

  Logo ČLFA ke stažení
 
582485
 
cesta:  ČLFA » Stanoviska ČLFA » Stanovisko ČLFA k otázkám řešení problémů spojených s lichvou - Pracovní skupina při Ministerstvu financí (22.4.2009)

Stanovisko ČLFA k otázkám řešení problémů spojených s lichvou - Pracovní skupina při Ministerstvu financí (22.4.2009)

  • ČLFA vítá možnost účastnit se jednání pracovní skupiny k řešení problémů spojených s lichvou a je připravena v jejím rámci aktivně pracovat;

  • s poukazem na základní úkol pracovní skupiny, tedy, na identifikaci toho, zda v ČR problém s lichvou existuje a pokud ano, jakým způsobem by měl být řešen, si ČLFA dovoluje vyslovit stanovisko, že problém lichvy vnímá šířeji než pouze jako otázku stanovení mezní hranice úrokové míry, případně RPSN, vnímá ji spíše jako soubor nekalých praktik a nátlakových přístupů ke klientovi, které považuje za nežádoucí a distancuje se od nich;

  • dle názoru ČLFA problém existence lichvy jako společensky nežádoucího jevu nespočívá v otázce ceny finanční služby,ale je založen na následujících východiscích:
    • stát vůči subjektům, které v rámci svých aktivit uplatňují výše uvedené nežádoucí praktiky, dosud účinně neuplatňuje nástroje, které mu stávající právní řád dává;
    • zásadní význam má i, do jisté míry, nezodpovědný přístup některých spotřebitelů, kteří chybně odhadnou svou schopnost splácet své závazky, v tomto ČLFA vnímá jako zásadní problém absenci dostatečné edukace spotřebitelů;
  • k diskutované myšlence stanovení kvantitativní horní hranice cen úvěrových produktů si ČLFA dovoluje uvést následující:
    • uvedenou ideu ČLFA považuje za výrazný zásah do tržních zásad, vycházeje z toho, že cena peněz se vyvíjí v čase, prostoru, je dána mírou rizika (způsobu zajištění), financované komodity, délky trvání smluvního vztahu, typu finančního produktu atd.;
    • je nutno poukázat na skutečnost, že v dané oblasti neexistuje unifikovaná odpovídající mezinárodněprávní úprava, resp. úprava v rámci EU; nejsou dostupné informace, že by existovala iniciativa směřující k nastavení jednotných limitů, resp. metody výpočtu limitů;
    • lze vyjádřit obavu, že přímým důsledkem případné regulace cen může být výrazné omezení nabídky finančních produktů od tzv. velkých finančních nebankovních institucí, sdružených např. v rámci ČLFA, jejichž finanční služby hrají zásadní a neoddiskutovatelnou roli v otázce podpory spotřeby jako jednoho z významných makroekonomických faktorů;
    • limitace ceny půjčovaných peněz může vést k požadavkům na vyšší zajištění tak, aby pokles ceny zapůjčených zdrojů z důvodu stanovení stropů byl kompenzován i poklesem rizika ztráty z důvodu nesplácení klienta;
    • nedostupnost širokého spektra finančních služeb (jak pro nepodnikatele, tak pro podnikatelské subjekty) nabízených těmito významnými institucemi povede k nutnosti saturovat poptávku po financování v rámci tzv. černé ekonomiky - tzn. bez jakéhokoliv dohledu nad poskytovateli finančních služeb, bez jakékoliv ochrany klienta apod.; v této souvislosti je nutno zmínit, že uvedené velké finanční instituce jsou navíc nezřídka součástí mezinárodních finančních skupin, v rámci nichž musejí respektovat jak mezinárodně uznávaná regulatorní pravidla, tak vnitřní zásady odpovědného úvěrování, kdy proces úvěrování je řízeným procesem vedeným nikoliv s cílem klienta předlužit a následně využít situace s úmyslem dosáhnout na zbylý klientův majetek, ale naopak, s cílem nastavení dlouhodobého oboustranně přínosného vztahu;
    • jedním z přímých následků rizika omezení nabídky úvěrových produktů z výše uvedených důvodů nepochybně bude dopad na další podnikatelský sektor – prodejce zboží, kteří jsou na možnosti nabízet úvěr, jako jednu z forem úhrady ceny jimi prodávaného spotřebního zboží, do značné míry závislí;
  • dle názoru ČLFA nepovede pouhé administrativní stanovení hranic úroků či jiných cen k odstranění hlavního problému, kterým je předlužování klientů a dluhová past; k řešení problému je třeba nadefinovat a účinně prosadit soubor opatření, která budou zaváděna současně; takovými opatřeními mohou být např.:
  • důsledné naplňování zásad odpovědného úvěrování a odpovědného půjčování při aplikaci nové směrnice EU o spotřebitelských úvěrech, resp. našeho budoucího implementačního zákona; v daném ohledu je více než žádoucí podpora státu při rozšiřování možností využívání registrů klientských informací, jako prostředku zabraňujícímu neuváženému předlužování klientů (pozn. v současné době neexistuje plošný státem provozovaný registr klientských informací, a i přes to, že existence takových databází je předvídána aktuálně implementovanými směrnicemi EU o platebním styku a směrnicí o spotřebitelských úvěrech, neexistuje státní iniciativa směřující k vytvoření národního registru klientských informací; v ČR existují pouze registry provozované na soukromé bázi, s omezeními spočívajícími v nemožnosti sdílení informací, s náklady, které se projeví v ceně finančních produktů apod.);
  • napomůže i aplikace nové trestněprávní úpravy v novém TZ a nové soukromoprávní úpravy lichvy v novém OZ, které nyní neusilují o jakoukoliv mechanickou (administrativní) hranici pro úroky a jiné složky ceny finančních produktů; ČLFA si v této souvislosti nicméně dovoluje poukázat na několik aspektů spojených s úpravou lichvy v návrhu nového občanského zákoníku, kdy navrhovatel zákona mylně vychází z premisy, že, je-li na straně věřitele subjekt s bankovní licencí, problém s lichvou neexistuje, naopak, je-li na straně věřitele subjekt bez bankovní licence, je třeba omezit cenu jím nabízené finanční služby, a to bez ohledu na to, že otázka právního statusu věřitele není, z pohledu ochrany spotřebitele a aplikace legislativy upravující např. spotřebitelský úvěr, nijak významná, naopak, jak banky tak nebankovní instituce jsou povinny, v rovině ochrany spotřebitele, respektovat naprosto stejnou právní úpravu; skutečnost, že všeobecné vnímání rozlišuje bankovní sektor a nebankovní poskytovatele, tak může spočívat především v nedostatečné vymahatelnosti již existujících zákonů ze strany státu, a to zejména vůči těm poskytovatelům, kteří se pohybují za hranicemi těchto zákonů a u nichž opět, na rozdíl od výše zmíněných velkých finančních institucí, nelze očekávat, že při zavedení dalších omezujících zákonných opatření tato budou respektovat;
  • řešení problému napomůže rovněž důslednější prosazování finančního vzdělávání (za podpory státu), včetně aktivit jednotlivých zájmových sdružení a společné www stránky finančních asociací pro finanční vzdělávání;
  • za jednu z nejúčinějších cest k řešení problémů spojených s lichvou považuje ČLFA seberegulaci v rámci příslušných zájmových sdružení; tuto seberegulaci např. ČLFA již řadu let úspěšně aplikuje, je připravena ji dále posílit a dále rozpracovat ty zásady etického kodexu (Kodex jednání členů ČLFA, zejm. čl.2), memoranda z 28. ledna 2002 k ochraně spotřebitele při poskytování leasingových služeb a dát podnět k obdobnému rozpracování Etického kodexu finančního trhu, který sdílí s dalšími finančními asociacemi.